Prosinec 2008

soutěž- skupina roku

4. prosince 2008 v 16:02 | Schenzai |  Soutěže
chceš přihlasit svou nej skupinu? stači napsat:

1) tvou přezdívku
2) název skupiny
něco o skupině, stači i jedna věta podle tebe jaka je atd..

Skupina se pak stane skupinou roku, to je pochopitelné XD.

kadaj

4. prosince 2008 v 15:57 | Schenzai |  Cosplay
hey
Kadaj
Kadaj from Final Fantasy - Advent Children
SOUBA goodness!

Faith

4. prosince 2008 v 15:52 | Schenzai |  Cosplay
Brave Runner
Faith from Mirrors Edge

Tomb Raider

4. prosince 2008 v 15:48 | Schenzai |  Cosplay
OMG I love this pic
Lara Croft from Tomb Raider
Lara Croft (Tomb Raider) from Tomb Raider
Lara Croft from Tomb Raider
Lara Croft from Tomb Raider: Angel of Darkness
tomb raider legend classic
straší cosplay gfannynka XD, ale je fakt dobrá↓↓
Cradle of Life
Come fly with me.
Lara
tak tohle je užasný :-) páni

Trish

4. prosince 2008 v 15:37 | Schenzai |  Cosplay
Trish from Devil May Cry 4
Trish from Devil May Cry 1&2
Trish
Trish from Devil May Cry 4
Trish from Devil May Cry
Trish from Devil May Cry 4

Lady

4. prosince 2008 v 15:34 | Schenzai |  Cosplay
This is my boomstick baby!!!
Upclose
A cute smirk.
Dante&Lady 2

Dante

4. prosince 2008 v 15:30 | Schenzai |  Cosplay
Dante from Devil May Cry 4
Dante Devil May Cry
Let´s Rock Baby!!

Dante from Devil may cry

Mirrors edge

4. prosince 2008 v 15:00 | Schenzai |  hry for PC
ME.png Mirrors Edge Logo image by Veckodag

ve flashi- gameska




recenze by tiscali games

4. prosince 2008 v 14:59 | Schenzai
Zavádět novou značku do podvědomí hráčů je nesmírně nevděčná úloha. Na jednu stranu se výrobcům nadává za to, že jenom recyklují ty samé série a současně je přitom téměř jakýkoliv novátorský pokus již předem odsouzen ke komerčnímu nezdaru. Pánové z Electronic Arts se naštěstí pro nás rozhodli, že konečně nastal čas trochu zariskovat a pokus o revoluci mezi first-person akcemi svěřili osvědčeným vývojářům z Digital Illusions neboli DICE, známým to tvůrcům série Battlefield a Rallisport Challenge.

S větrem o závod
Z videí a trailerů jsem měl dlouho před příchodem Mirror's Edge pocit, že na tuhle hru se bude daleko lépe dívat než ji hrát. Nutno přiznat, že do jisté míry se tahle má obava naplnila, ale realita není tak černá. Jak asi víte, na rozdíl od jiných her je primární náplní vašeho snažení rychlý akrobatický pohyb, kdy se snažíte přemístit z bodu A do bodu B.

Nejriskantnějším elementem v tomto konceptu bylo bezesporu ovládání, protože zkombinovat pohyb klasických third-person akcí typu Prince of Persia, Assassins Creed nebo Splinter Cell s kamerou z vlastních očí vyžadovalo hodně představivosti a testování. Výsledek je však výborný a přestože vyžaduje pár desítek minut tréninku, zhruba po hodině mi vše přešlo do krve a nástrahy velkoměsta jsem začal překonávat s vrozenou přirozeností.


vytípané obrázky přímo z hraní (thx TeamXbox)

Nejdůležitějším tlačítkem ve hře je skok, jehož správné načasování je základem pro úspěšný dopad na vzdálenou římsu nebo třeba zachycení se na odpadní rouře. Obratnou kombinací s tlačítkem pro přikrčení nebo otočení o 180 stupňů pak vyčarujete s hrdinkou Faith zajímavé gymnastické prvky, které vytváří jedinečný a realistický dojem. K tomu si připočtěte, vlastně odečtěte minimalistický (vypnutelný) HUD displej, jehož faktická nepřítomnost dále podtrhuje přesvědčivý dojem z celé hry.

Pokud zvládnete všechny pohybové triky na výbornou a předvedete je někomu na velkoplošném televizoru, můžete si být jistí, že uděláte dojem. Doslova je přinutíte beze slov zírat, jak daleko se hry posunuly. Dobře sesynchronizovaný pohyb hlavní postavy a návaznost všech animací zaslouží obdiv.


Orientace oříškem
Dějištěm jsou většinou střechy nebo horní patra jednoho velkého moderního města. V cestě vám stojí nejrůznějších překážky, od skokanských můstků, přes bedny, okapy, napnutá lana až po klimatizační šachty, žebříky nebo jedoucí vlaky. Oříškem je orientace, jakým směrem se máte vydat, abyste unikli pozornosti pronásledovatelů. Faith sice disponuje zvláštním viděním, které ji ukazuje ty správné objekty v červené barvě, ale jako pomůcka to funguje jen do jisté míry. Menší objekty, jako jsou různé trubky, žebříky nebo třeba lyžiny vrtulníku, se už v malé dálce ztrácejí, takže často netušíte, kterým směrem máte utíkat.


Adrenalin a stres vybičovaný na maximum najednou opadne a vy slepě tápete a rozhlížíte se kudy kam. Tvůrci vám sice dali k dispozici tlačítko, které vás v nouzi natočí správným směrem, ale to vždy nefunguje a mnohdy se podívá z bezprostřední blízkosti do zdi, čímž definitivně nabourá orientaci. Navíc zavítáte do průmyslových hal, které jsou v některých případech celé obarveny do červené a oranžové barvy, ale dezorientovaly mě naštěstí jen na krátkou dobu.


Metoda pokus-omyl
Obecně je celý mechanismus hry založen na systému "pokus-omyl". Rozběhnete se, překonáte první jednodušší překážky a spadnete. Fajn: místa, odkud restartujete, jsou naštěstí poměrně hojně rozmístěna. Takže s chutí znovu na trať a bum - znovu spadnete. Příkladem budiž naskakování na rozjetý vlak, kde je ideální orientovat se podle sluchu, ale než to natrénujete, uvidíte párkrát loading obrazovku.

Načasovat některé akce není jednoduché a přestože jsem nenarazil na fatální problém, už samotné několikanásobné opakování je více než únavné, pokud rovnou ne frustrující. Když se do toho ještě párkrát ztratíte, pochopíte, že dělat revoluční herní projekty není jednoduché.


Pozor si také musíte dát na automatické ukládání pozice, protože když potřebujete znenadání hru ukončit a nemáte pozici uloženou, připravte se na opakování části kapitoly. Ukládací checkpointy jsou poměrně řídké, zhruba od čtyř do sedmi na level (nepleťte si je s místy, odkud začínáte, když zahynete), jichž je celkem devět.

TEMNÁ BUDOUCNOST
Děj je zasazen do neradostné budoucnosti, k níž pomalu, ale jistě směřuje i naše společnost. Zdánlivě prosperující stát je řízen totalitní vládou, která kontroluje všechny aspekty lidského života. Někteří lidé se však odmítli podřídit byrokratické a policejní chobotnici a stali se z nich vyděděnci komunikující mezi sebou prostřednictvím běžců. Hlavní hrdinka Faith patří mezi vyznavače tohoto extrémního Parkouru a pracuje pro tajemnou organizaci řízenou Mercurym, kterého zná pouze po hlase. Její život je naplněn neustálou pohotovostí a bleskurychlými úprky před všudypřítomnými přepadovými oddíly vládní garnitury.

Aby scénář dostal patřičné grády, zavolá Faith na pomoc její sestra, která se dostala do nepříjemného maléru. Je hlavní podezřelou z vraždy a všechny okolnosti na místě činu dokazují, že to byl záměr skutečného vraha. Faith se tak vydává po střechách mrakodrapů najít pravého pachatele, přičemž se však zaplete do událostí dalekosáhlého významu, o kterých se jí ani nesnilo.


Její zbraní je rychlost pohybu
Stres se v pozdějších kapitolách vystupňuje tím, že máte za zády nepřátelské běžce, proti jejichž přesile nemá cenu bojovat. Jejich bojeschopnost předčí i vrtulník, který ve skutečnosti není protivníkem, protože když nebudete zrovna postávat na místě, nezpůsobí vám mnoho škod. Lze však konstatovat, že jedinou opravdovou zbraní je vaše rychlost a bez dokonale sladěného pohybu se prostě neobejdete. Velmi snadno uděláte chybu, ať už kvůli tomu, že zpanikaříte kvůli blížícím se nepřátelům nebo jednoduše kvůli tomu, že si nevidíte úplně optimálně pod nohy.


Později také hra vyžaduje větší obratnost při zdolávání překážek, zejména kombinaci naskočení na zeď, otočku o 180 stupňů a další skok na opačnou stranu. Principiálně to sice není nic složitého, ale občas mi chvíli trvalo si uvědomit, že právě tenhle trik musím použít, abych se dostal na potřebné místo. Zejména v interiérech je tenhle pohyb stěžejní, jak se vyšplhat na zdánlivě nepřístupná místa… Mohu však konstatovat, že dříve či později se mi nakonec podařilo najít postupovou cestu nebo se vypořádat s nepřáteli, ale téměř pokaždé to bylo za cenu opakování. Pokud na to nemáte trpělivost, nebudete mít Mirror's Edge v oblibě. To je základní a neměnná premisa.


Potlačení bojové stránky
Oč revolučnější a zábavnější je hra po pohybové stránce, o to více pokulhává na poli pěstních soubojů a střelby. Ke střelbě samotné ještě tolik výhrad nemám (až na to, že postrádám přehled o počtu nábojů), ale kontaktní boj je příliš uniformní a především neúčinný. Nepřítele můžete udeřit nebo kopnout, což mu dvakrát neublíží, nebo použijete speciální tlačítko, které protivníka odzbrojí. Účinnost je však podmíněna dobrým načasováním, kdy čekáte na zčervenání zbraně nepřítele. Svou šanci v boji zvýšíte zpomalením času, které se postupně dobíjí podle toho, jak dlouho běžíte.

V každém případě jsou však souboje zdlouhavé, po čase se opakují a před větším množství vojáků je jistější zbaběle utéct. Tahle stránka hry byla hodně potlačena na úkor výjimečně povedené pohybové složky, ale negativní měrou přispívá k určité nevyváženosti. Dříve či později zjistíte, že očekáváte něco nového, nějaké další překvapení, ale nic zásadního nepřichází. Vše se v různých obměnách opakuje až do konce hry s postupně narůstající obtížností.


Trnem v oku mi pak byl nepovedený závěr hry, po němž mi naštěstí spravil náladu nově odemčený obsah, kdy se můžete postavit na start závodů proti svým vlastním duchům, případně si stáhnete záznamy nejlepších hráčů přes Xbox Live. Významně to prodlužuje hratelnost, stejně jako hledání alternativních cest v singleplayerových levelech, což mě však nepřinutilo zopakovat kampaň.


Světlo, až oči přechází
Působivé běžecké eskapády Faith dokresluje velmi kvalitní grafické zpracování, které těží z Unreal Enginu 3.0 doplněného speciálním pluginem. Nepoužití vlastního Frostbite enginu (z Battlefield Bad Company) vysvětlují vývojáři jeho nepřipraveností v době, kdy začali tento projekt vyvíjet. Zda je to dobře nebo ne, nelze objektivně posoudit, ale vizuální ztvárnění je působivé a to je rozhodující.

Moderní architektura velkoměsta působí futuristickým dojmem a čistými liniemi, s čímž lehce kontrastuje účelový, rozuměj překážkový, nepořádek na střechách budov. Život ve městě však příliš nepulzuje a přestože si všimnete letadel na obloze, aut na ulicích (mezi ně se živí nikdy nedostanete) a dokonce i malých postaviček na chodnících, celková hustota se ani zdaleka neblíží obrázkům skutečných velkoměst. Poněkud svébytně je uděláno nasvětlení, které mi nejvíce připomnělo Assassins Creed kvůli své "přepálenosti". Město tak sice působí realističtěji, jako za žhavého letního dne, ale v některých okamžicích bylo vykreslení skoro až nepříjemné na oči.



Záporem jsou snad některé textury s mizerným rozlišením nebo občasné problémy se stíny, ale zbytek grafiky je na velmi vysoké úrovni. Problematických textur si nejčastěji všimnete v jinak pohledných interiérech, které tvoří minimálně padesát procent herního prostředí. Kancelářské prostory se střídají s různými sklady, technologickými rozvodnami nebo podzemními parkovišti a mají vesměs vysokou úroveň level designu.

Velkou pochvalu si tvůrci zaslouží za kameru, která je bezproblémová a podtrhuje nadstandardní úroveň zpracování. Je skutečně pozoruhodné, že nedochází k problematickým kolizím s objekty a až na drobné výjimky jsem nikde neměl problém. Trochu úsměvně však může působit informace, že jsem několikrát přemýšlel, proč nemohu doskočit na blízký objekt a až po chvíli jsem si všimnul, že je přede mnou sklo. Jeho nenápadnost tak nechtěně způsobí potíže na místech, kde je nečekáte. I kvůli několika zaváháním mohla herní doba překročit nějakých deset hodin čistého času, nicméně šikovnější hráč proběhne hru rychleji.


Radost i rozpaky
Mirror's Edge je pokračováním nastoupeného trendu ve vývoji zcela nových her, jež Electronic Arts slíbili. Po výborném hororu Dead Space přichází další svěží vítr do portfolia této společnosti a nutno říct, že ani tentokrát vývojáři nešlápli vedle. Půjde-li to takhle dál, začnu snad věřit, že se ještě dožiji opět skvělých závodů se jmenovkou Need for Speed...


další obrázky v galerii

Hra samotná má sice několik nedostatků, které dokáží pořádně otrávit, ale jako celek jednoznačně převažují inovace. Na čem bych doporučil zapracovat především, je orientace ve městě, aby nebylo nutné zdlouhavě hledat cestu. Každé nucené zastavení kazí zážitek ze skvěle ztvárněného běhu a nepřispívá k pohodě hraní. Stejně tak nepříliš nápadité souboje a nepřehlednost situací přinutí častokrát opakovat určité pasáže, na což nebudou mít všichni trpělivost. Pokud bych měl doporučit hrát některou hru na nejjednodušší obtížnost, pak určitě Mirror's Edge. A to ani ne tak kvůli náročným protivníkům, jako spíše kvůli kombinaci hledání správné cesty, ovládání hry a nedokonalým soubojům.

Vzhledem k originalitě myšlenky a celkově nadstandardnímu provedení si ale Mirrors Edge rozhodně zaslouží vaši pozornost. Je to po několika letech opět hra v pohledu z vlastních očí, která přišla s významnějšími změnami a to si zaslouží ocenit. Doufejme tedy, že i přes novou značku zaujme tahle snaha dostatek hráčů, aby tak vyslali pozitivní signál manažerům v EA a ti v inovativních titulech nepřestávali.

zdroj►TADY

podobnost? něco na tom bude :-)

4. prosince 2008 v 14:54 | Schenzai


pictures

4. prosince 2008 v 14:52 | Schenzai
http://www.gamecyte.com/wp-content/uploads/2008/05/faith-mirrors-edge-250.png
http://www.gamesetwatch.com/edge-0708.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/4/46/Mirrors-Edge-scr1.jpg
http://static.videogamer.com/videogamer/images/xbox360/mirrors_edge/screens/mirrors_edge_14.jpg
http://pcmedia.gamespy.com/pc/image/article/855/855905/mirrors-edge-20080229080019392_1204302049.jpg
http://xboxoz360.files.wordpress.com/2008/05/mirrors-edge-3-copy.jpg
http://www.hdtvblog.cz/obrazky/hry/playstation-3/mirrors-edge-03.jpg
http://www.galaxie.name/obrazky/mirrors-edge-1576.jpghttp://www.hdtvblog.cz/obrazky/hry/playstation-3/mirrors-edge-02.jpg

http://img.aktualne.centrum.cz/163/46/1634665-mirror-s-edge.jpg
http://www.myxbla.info/mirrors-edge/images/mecity.jpg
http://pcmedia.gamespy.com/pc/image/article/887/887721/mirrors-edge-20080709084727303_640w.jpg

Flash mirrors edge

4. prosince 2008 v 14:35 | Schenzai

od aji

4. prosince 2008 v 14:25 | Schenzai
kuju mocky :-)


skillet photo

3. prosince 2008 v 18:26 | Schenzai
skillet.jpg Skillet image by haileypizzotti Skillet.jpg Skillet image by i2am5darkness8skillet.jpg Skillet image by amyhaley101skillet.jpg Skillet image by photoVulcanskillet.jpg skillet image by Nicolee_044skilletwallpaper.jpg skillet image by evillena74

čtení o kapele :-)

3. prosince 2008 v 18:23 | Schenzai
Skillet je křesťanská rocková kapela, která byla v polovině 90. letech vytvořena v Memphis v Tenessee a začala účinkovat v roce 1996. Nyní hraje víc jak 11 let a je podruhé nominována na cenu Grammy za své album Comatose.
Jakou hrají hudbu?
Kvalifikovaně charakterizovat styl jejich hudby je složité, protože John Cooper se svou kapelou už zkusil řadu experimentů. Jednotlivá alba se od sebe často velice liší a za 11 let existence kapely je zjevný její vývoj. Už jen srovnat údaje v kolonce "žánr" na různých internetových stránkách je zajímavé: narazíte na rock, christian rock, hard rock, heavy metal, pop, dance/techno, praise&worship, alternativní rock, industriální techno, elektro-industriál, nu-metal, goth-metal. Lajcky řečeno: momentálně hrají tvrdší styl hudby. Rock.
Mnohé kritiky přirovnávají zvuk Skillet k Nine Inch Nails nebo Marilyn Manson. Cooper přesto trvá na tom, že jeho hudba nevychází z tvorby jiných. (Nicméně poté, co navštívil koncert Marilyn Manson, zhudebnil svou zkušenost v písni Rippin´ Me Off - jako reakci na mnohé výpady MM proti Bohu.) ?Můžu říct, že poslouchání těch alb mě ovlivnilo hlavně v oblasti produkce. Ale já jsem spíš fanda popu. Mám rád Seala, INXS, Madonnu. A nová vlna osmdesátých let - Howard Jones a Depeche Mode - na mě měla ještě větší vliv." (podle časopisu Tón, z roku 2001)
Jejich muzika je energická s aktuálními, trefnými texty. Hlas zpěváka Johna Coopera je pro kapelu typický nejen naléhavostí, živostí, ale i surovostí - především u poslední desky Comatose. Mnoho písní kapely Skillet se hrálo i v rádiích.
Členové kapely
Kapela Skillet má trochu netradiční složení. Zpěvákem a zároveň baskytaristou je John Cooper. Je leadrem kapely už od jejího založení a jako jediný je členem od té doby až dodnes. Jeho manželka Korey Cooper zpívá a hraje na elektrickou kytaru, kterou střídá s klávesami. John a Korey spolu mají dvě děti: Alexandriu a Xaviera. Lori Peters má pod palcem bicí (jedna z mála žen za bicí soupravou v rámci známějších rockových skupin) a posledním a nejmladším členem je Ben Kasica, který začal v kapele hrát ve svých 17 letech. Hraje na elektrickou kytaru.
Vznik kapely
Psal se rok 1996. Ken Steorts hrál ve skupině Urgent Cry, John Cooper v kapele Seraph. Byli přátelé, protože tyto kapely měly společně turné. Když se jejich kapely rozpadly, jejich pastor jim navrhl, že by spolu mohli založit novou. Také jim navrhl jméno nové kapely, Skillet (o tom se ještě dočtete níže). Oni souhlasili a tak byla nová kapela na světě. O trochu později se ke kapele připojil Trey McClurkin jako dočasný bubeník. Členové Skillet spolu byli pouze měsíc před tím, než o ně začal být zájem. Ještě ten rok nahráli své první, stejnojmenné album. Album mělo úspěch, a tak uspořádali turné.
Vývoj kapely
A pak už se to rozjelo vysokou rychlostí. Od té doby uběhlo 11 let a Skillet nahráli dalších 6 alb:
  • Skillet (1996)
  • Hey You, I Love Your Soul (1998): Kapela změnila svůj styl z tvrdšího rocku na jemnější, ve kterém figurovaly hlavně Johnovy klávesy. Ke skupině se přidala Korey, i když oficiálně nebyla členem kapely až do nahrávání dalšího alba Invincible.
  • Invincible (2000): Těsně před nahráváním alba Invincible v roce 2000 Ken Steorts opustil kapelu, aby mohl být se svojí rodinou. I kvůli tomu je album Invincible kompletně změněné, Skillet začali používat industriální zvuky a hudebně je mnoho kritik přirovnávalo k Marilyn Mansonovi nebo Nine Inch Nails. Album bylo velice úspěšné, a tak i na dalším albu použili industriální zvuky.
  • Ardent Worship (2000): Album je vlastně sbírka chval, z nichž pět jich bylo složeno přímo kapelou Skillet.
  • Alien Youth (2001): Ještě před nahráním tohoto alba z kapely odešel Kevin Haaland (byl členem v r. 1999 ? 2001) a kytaru po něm převzal Ben Kasica. Po zvukové stránce je toto album mnohem agresivnější a útočnější. Album ve velké míře odkazuje na původ světa, pohlíží na Ježíše jako na cizince, a to zejména v písních Alien Youth a Earth Invasion.
  • Collide (2003): Collide byl třetí posun kapely z hudebního hlediska, z industriálních zvuků přes hard-rock ke kombinaci smyčcových nástrojů a elektrické kytary.
  • Comatose (2006): velice úspěšné album, o kterém se ještě zmíním o pár řádků níže.
  • a dále vydali několik speciálních edicí nebo DVD.
Název kapely
Název ?Skillet? znamená v češtině ?pánvička?. Proč takový název? Protože každý z původních členů hrál předtím v jiné kapele. A tak John přirovnal skupinu k omeletě ? ?všechno hodili dohromady a schválně, co z toho bude?.
A co z toho bylo?
Nutno podotknout, že z toho vznikly zajímavé věci.

Skillet získali v tomto ročníku Grammy Awards nominaci za album Comatose, a tato nominace je v jejich historii již druhá - ta první byla za album Alien Youth vydané roku 2003 (ve stejné kategorii - Best Rock Gospel Album). Jestli zůstane jen u nominace, to uvidíme 10.února 2008.

Fanoušci skupinu Skillet milují. Tak, jak řekl bývalý člen kapely Ken Steorts: "Jsou tři úrovně "skillethood" (do češtiny se to překládá opravdu špatně... jedno slovo zní hůř než druhé: skilletství, skilletismus... radši zůstaneme u "skillethood"). Ti, kteří Skillet neznají, ti, kdo se stali fanoušky Skillet skrze poslech naší hudby a pak jsou PanHeads - ti, kteří byli na 3 nebo 4 koncertech, cestovali kvůli tomu 10 hodin, přivezli pánve, transparenty, psali na svá auta, a tak dále. Samozřejmě je milujeme všechny, ale pro Panheads máme v srdcích zvláštní místo."

Diskuzní fórum PanHeads teď najdete na adrese http://www.skillet.com/boards
Mezi fanoušky Skillet považujícími jejich hudbu za kvalitní jsou i mnozí nevěřící. O tom se dá přesvědčit na mnohých diskuzích k jejich písním na YouTube nebo na jejich profilu na MySpace. Jeden z fanoušků se vyjádřil, že jejich hudbu miluje a je to fakt super, přičemž dodal, že ale podle něho poselství, které šíří, je lež. Skillet chtějí připravovat půdu pro to, aby jednoho dne mohl do srdcí právě těchto lidí zasáhnout Bůh a jeho slovo.

Kde toho najdete víc

Některé z jejich písniček si můžete poslechnout na následujících stránkách:
www.skillet.com - oficiální stránka kapely

zdroj:HERE

Skillet - info

3. prosince 2008 v 18:19 | Schenzai
Skillet je křesťanská rocková kapela (hrajou fakt dobře tak si je poslechněte), která vznikla roku 1996 v Tennessee (USA). Hrají různé žánry - nejen rock, alternativní rock, jejich muzika sklouzává k indutrial rocku, nu metalu a v posledním albu se přibližuje i gothic metalu.
Kapela od svého vzniku nahrála 7 desek, 1 DVD a mnoho z jejích songů se hrálo i rádiích.
Jejich muzika je energická s aktuálními, trefnými texty. Hlas zpěváka Johna Coopera je pro kapelu typický nejen naléhavostí, živostí, ale i surovostí - zase hlavně u poslední desky Comatose.
První dvě alba nahráli pouze tři (John Cooper - zpěv, basa, Trey McClurkin - bicí, Ken Steorts - kytara), z nichž v nynější sestavě zůstal akorát John Cooper. Nyní má kapela čtyři členy.

Nynější členové

  • John Cooper - zpěv, basová kytara (členem od r. 1996)
  • Korey Cooper - kytara, keyboard, druhé hlasy (členem od r. 1999)
  • Jennifer Ledger - bicí (členem od r. 2008)
  • Ben Kasica - kytara (členem od r. 2001)

Bývalí členové

  • Ken Steorts - kytara (1996 - 1999)
  • Trey McClurkin - basová kytara (1996 - 2000)
  • Kevin Haaland - kytara (1999 - 2001)
  • Lori Peters - bicí (2000-2007)

Alba

  • 1996: Skillet
  • 1998: Hey You, I Love Your Soul'
  • 2000: Invincible
  • 2000: Ardent Worship
  • 2001: Alien Youth
  • 2003: Collide - nominace Best Rock Gospel Album Grammy
  • 2006: Comatose



1X16

3. prosince 2008 v 16:45 | Schenzai

2X30

3. prosince 2008 v 16:41 | Schenzai

2X15

3. prosince 2008 v 16:38 | Schenzai