japonské písmo

2. června 2008 v 18:32 | schift
O japonském písmu
Studium japonštiny má svá specifika. Kromě toho, že se japonština od indoevropských jazyků výrazně odlišuje svou gramatickou strukturou, má i poměrně složitý systém písma - používá souběžně dvě japonské abecedy (hiraganu a katakanu) a nefonetické znakové písmo přejaté z Číny (kandži). Studium japonštiny začíná obvykle osvojení obou abeced, hiragany a katakany, které studentům umožní vyhnout se zápisu japonštiny latinkou. Znalost obou abeced je přitom podmínkou přijetí ke studiu v pomaturitním kurzu japonštiny i ke studiu japanologie na FF UK. Kurz k osvojení japonských abeced je ovšem určen nejen uchazečům o výše uvedené formy studia, ale i těm, kteří se nechtějí zabývat stavbou jazyka a zajímá je pouze systém zápisu slabičným písmem a možnost přepisu cizích slov do japonštiny.
Historie a použití japonského písma
V prvních staletích po Kristu neměla japonština vlastní písmo. Přibližně v 8. století se k jejímu zápisu začaly používat čínské znaky, které však vzhledem k odlišnosti obou jazyků byly poněkud nevhodné. V japonštině bylo třeba zaznamenávat například i koncovky přídavných jmen a sloves, a tak v 9. století vznikly zjednodušením některých čínských znaků ještě dvě slabičné abecedy.
Hiraganu vytvořily ženy žijící u císařského dvora v období rozkvětu japonské svébytné kultury a používaly ji k psaní básní, deníků, soukromé korespondence i původních literárních děl. Dnes se tato abeceda používá k psaní koncovek, partikulí a určitých okruhů slov.
Katakanu vytvořili mniši jako pomůcku při čtení súter a používala se také k vysvětlení oficiálních textů. V dnešní době se katakanou zapisují zejména slova přejatá z cizích jazyků, přepisují se jí cizí jména a někdy se jí užívá i ke zvýraznění textu, takže je vlastně obdobou naší kurzívy.
Kandži neboli čínské znaky se používají k zápisu velké části substantiv a kořenů adjektiv a sloves, k nimž se ještě hiraganou připisují koncovky. Japonské děti si během prvních devíti let školní docházky osvojí zhruba 2000 povinných znaků, které jim umožní přečíst si například běžný denní tisk, další znaky se potom učí s ohledem na obor, jemuž se věnují. Celkový počet znaků je přitom velmi vysoký, nejběžnější znakové slovníky určené cizincům jich uvádějí pět až sedm tisíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.